2. os. mn. č. (také vykání) přítomného času slovesa „rozumět“ (+ dat.). Používá se samostatně jako kontrolní otázka; stoupavá intonace. Lze přidat „tomu“.

Oznamovací věta (2. os. mn. č./vykání) slovesa „rozumět“ (+ dat.). Často následuje dativní předmět.